Glosa – sametová

Název dnešní glosy je zavádějící hned ze dvou důvodů. Jednak je tato glosa psána v pondělí, a pokud jde o přídomek, sametovým ho činí pouze vzpomínka na 17. listopad 1989.

Inspirací k dnešní glose byl článek v MF DNES, tuším z pátku, s nímž jsem po dlouhé době takřka bez výhrad souhlasil, a to s celým jeho obsahem. Popisoval totiž korupci z dob reálného socialismu. A protože mi paměť ještě solidně slouží, souhlasil jsem i se závěrem autora, totiž že korupce nebyla za socialismu menší, ale ne-li stejná, tak dokonce ještě větší.

A já budu ještě tvrdší. Za socialismu byla totiž korupce státním programem, jehož následky přežívají až do dnešní doby.

My, kteří jsme pamětníci, si docela jistě vzpomeneme, že za socialismu se opravdu dalo žít. Ale přesně podle hesla, že všichni jsme si rovni, ale někteří jsou si rovnější. Korupce byla totiž za socialismu dovedena k takové dokonalosti, že jsme všichni žili ze známostí. Tedy že každý z nás měl nějakého známého, tento známý měl svého známého, ten zase jiného známého, a tento systém známostí vedl k tomu, že pokud jste si chtěli něco pořídit či koupit, bez známosti jste se neobešli. A nebylo to jen nedostatkem zboží v obchodech, systémem známostí se obstarávalo lékařské vyšetření, instalatér na opravu odpadu, kuřáci si po známosti obstarávali tvrdé Sparty, děti se po známosti dostávaly do sportovních klubů, studenti na školy, pracující na odborářské dovolené. Lidem obdivovaný idol té doby nebyl poctivě pracující občan, ale ten, kdo měl nejlepší známosti. Kolik z nás chtělo viset na tabuli cti nejlepších pracovníků a kolik z nás by tuto poctu mnohem raději vyměnilo za nějakého toho vlivného známého?

Kdo tvrdí, že za socialismu neexistovaly zásady tržního hospodářství, velice by se mýlil, neboť systém známostí fungoval podle zákona nabídky a poptávky.

Tento nejpropracovanější systém korupce zavedla KSČ formou takzvaných kádrových rezerv neboli nomenklaturních kádrů. Pro ty, co neví o čem je řeč – systém kádrových rezerv znamenal, že chtěl-li kdokoliv zastávat vedoucí funkci, předákem v dělnické partě počínaje, generálním ředitelem konče, musel být nejdříve zařazen mezi kádrové rezervy, tedy do skupinky vyvolených, zpravidla členů KSČ, kteří jediní mohli počítat s povýšením do vedoucí funkce. Vzdělání či odborné schopnosti až zas tak důležité nebyly, ba vlastně ony důležité nebyly vůbec.

Systém fungoval tak, že své kádrové rezervy do nižších funkcí v podniku měl CZV KSČ (tedy celozávodní výbor), vyšší funkce obsazoval Městský výbor, ještě vyšší Krajský výbor a ty nejvyšší pak Ústřední výbor.

Ovšem, aby se člověk stal kádrovou rezervou, nestačilo se stát členem KSČ. I zde totiž platila zásada známostí. Kdo měl známého funkcionáře, měl i šanci stát se kádrovou rezervou. Čím byl funkcionář postavený výše, tím byla i větší šance stát se kádrovou rezervou výše postaveného výboru.

A když už se někdo stal kádrovou rezervou, měl velkou šanci být povýšen a vylepšit si tak své postavení na trhu známostí.

S úsměvem (poněkud ale hořkým) jsem sledoval rozhorleného Andreje Babiše, kterýžto pranýřoval vlastně nás všechny, že se tu krade a korumpuje v míře tak nebývalé, že už to je moc i na něj. Zřejmě zapomněl, že ani on nezačínal se svým podnikáním na zelené louce, neboť před revolucí nebyl pan Babiš ničím jiným než – kádrovou rezervou. A to jistě hodně vysoko na tehdejším politickém výsluní. Jen namátkou uvádím, že pracoval v zahraničním obchodě na tzv. výsadkách, tedy na obchodních zastoupeních v zahraničí. A tam neměl šanci dostat se někdo, kdo se neuměl pohybovat v tehdejším systému známostí. A že těch známostí využíval při svém podnikání, přiznává i on sám. (jen na okraj, dnes se tomu říká lobbing).

Těch zapomnětlivců je ale mnohem více.

Spousta těch, kteří cinkali v listopadu 89 klíči.

A všichni jsme měli nějakého známého, který měl zase jiného známého.

A všichni jsme chtěli změnu.

Ale vzpomeneme si vlastně jakou?

Nešlo, pane Babiši a Vám, kteří jste na…ní na dnešní situaci (což jsme skoro všichni), jen o změnu jedněch známých za jiné známé (nejlépe za Ty své)?

A není ten dnešní stav jenom pokračováním systému známostí? A nemáme je skoro všichni?

Kdož jsi bez viny, neházej kamenem. Lomů totiž máme málo. A má-li někdo snahu alespoň trochu ten systém rozbít, pomozme mu.

Hezký týden.

J.M.