Pravice - Levice aneb mediální blafy pro naše palice
Přemýšlel jsem, proč mám pocit, že levicové smýšlení je špatné a proč je pravicové smýšlení svobodné. Proč jsou socani komunisti, cikáni, důchodci a bezdomovci a proč jsou pravičáci zazobanci, co se škrtů nebojí, studenti a rádoby intelektuálové. Proč levičáci okrádají stát a proč byla pravice jedinou možnou variantou pro přežití státu. Mýlil jsem se. Mediální propagandy ovlivňují masy víc než si myslíme a i já se tak stal "přemlouvačem báby" a naivně uvěřil, že pravice je správná, zatímco levice ne - jako většina mojí generace.
A kam tímto směřuju? Jednoznačně k pár bodům, které je třeba si uvědomit.
Levice se nerovná komunismu. Pouze v zemích bývalého Východního bloku je levice přirovnávána k dobám totalitním, nesvobodným a tedy špatným. V zemích, kde tento historický úsek neproběhl je levice nazývána jako strana liberalistická (není přímo levicová v našem významu) nebo socialistická a je běžnou součástí politiky bez jakýkoliv předsudků. A ano, předsudky tady jsou. Minimálně u mladší generace a rádoby politicky gramotných, kteří se sice o politické dění zajímají, ale zobou z ruky cokoliv, co jim naservírují komerční zprávy a drahé předvolební kampaně monopolních stran. Ti totiž věří, že jakékoliv sociální zajištění a jistoty jsou špatné.
Dělení na pravici a levici je blbost. V praxi není žádná strana pravicová nebo levicová. V některých státech se ujala více pravice nad levicí, jinde je to naopak. Ne vždy je to tak, že levice utrácí a uvažuje krátkodobě a pravice šetří a myslí víc perspektivně. A jak můžeme sami posuzovat v naší scéně - jako straky kradou socani i pravičáci. A konkrétně i u aktuálních velkých stran je - mimo hraní si na pravici a levici - zastoupeno ve velké míře také hraní si na koalici a opozici. Monopolní velkostrany se cyklicky střídají u koryta pomocí populismu a vytvářením hrozeb a jejich následným řešením. V praxi? Levice utrácí, pravice populisticky postraší bankrotem a dostane se k moci, začne škrtat, lidé chudnou a přijde levice s řešením. Pořád dokola a je jedno, jestli vládne pravice nebo levice.
Sociální jistoty jsou důležité. Byť je mou hlavní prioritou svoboda - ne leckterá svoboda, ale svoboda nesoucí zodpovědnost - patřím k těm, co si myslí, že alespoň minimální sociální jistoty jsou důležité. Zvlášť, když se střední třída blíží k vyhlídce té americké, kde se důchodci ohřívají u hořících popelnic. Netvrdím, že chudoba a nezaměstnanost je zastoupena v takové míře, jakou uvádí některé zdroje, ale jsem přesvědčen, že tento problém tady evidentně je. Něco bude nejspíš špatně, když velká část "obyčejných lidí" je nucena brát si půjčky, aby si udržela alespoň nějaký životní standart. Něco je nejspíš špatně, když vysokoškoláci nenachází práci. Něco je nejspíš špatně, když se lidé celý život pracující musí strachovat o důchody. Něco je nejspíš špatně, když lidé s historií pana Kalouska mluví něco o úsporách…
Už dvacetdva let žijeme v demokracii a kapitalismu. To se jenom naši politici ještě pořádně neprobudili. Přímá volba prezidenta tady měla být už dávno. (...) A když už jsme u toho kapitalismu. Je založen na principu soutěže a konkurence - ta by měla platit i mezi politickými stranami. Proto už vím, co odpovím lidem, kteří nebudou vědět koho volit. Neřeknu jim koho ano, ale koho ne. Nevolit velké strany, co své šance již několikrát propásly, ale volit menší neznámé strany a klidně, ať jich je v parlamentu 30. A ať každá je třeba radikální a prosazuje svůj idylický postoj a pomocí kompromisu všech třiceti stran to teprve bude nejobjektivnější a nejspíš i nejlepší rozhodnutí. Teprve potom se budou politické strany bát a především budou respektovat voliče.
Na závěr jenom podotýkám, že neuznávám dělení na levici a pravici. Neuznávám kecaly, co odmítají volit. Neuznávám aktuální českou hru na koalici a opozici (např. třeba koalice v Praze aneb prasárna roku). Neuznávám jakoukoli diktaturu a omezení svobody. Neuznávám postřeh, že pravice je cestou z dluhů, zatímco levice cestou do pekel. Neuznávám princip monopolních stran. Neuznávám názor, že nemá cenu zkoušet něco změnit a nesouhlasím s mediálním podtextem, že vše je tak, jak jen to je nejlíp možné a že to vlastně lepší být nemůže. A uznávám každého, kdo má jiný názor, protože stejně jako politika se vyvíjí i mé názory a rád přijímám postřehy ostatních, které potom třeba částečně pomůžou v utváření mého kvalitnějšího názoru.
Pravice - Levice aneb mediální blafy pro naše palice
Přemýšlel jsem, proč mám pocit, že levicové smýšlení je špatné a proč je pravicové smýšlení svobodné. Proč jsou socani komunisti, cikáni, důchodci a bezdomovci a proč jsou pravičáci zazobanci, co se škrtů nebojí, studenti a rádoby intelektuálové. Proč levičáci okrádají stát a proč byla pravice jedinou možnou variantou pro přežití státu. Mýlil jsem se. Mediální propagandy ovlivňují masy víc než si myslíme a i já se tak stal "přemlouvačem báby" a naivně uvěřil, že pravice je správná, zatímco levice ne - jako většina mojí generace.
A kam tímto směřuju? Jednoznačně k pár bodům, které je třeba si uvědomit.
Levice se nerovná komunismu. Pouze v zemích bývalého Východního bloku je levice přirovnávána k dobám totalitním, nesvobodným a tedy špatným. V zemích, kde tento historický úsek neproběhl je levice nazývána jako strana liberalistická (není přímo levicová v našem významu) nebo socialistická a je běžnou součástí politiky bez jakýkoliv předsudků. A ano, předsudky tady jsou. Minimálně u mladší generace a rádoby politicky gramotných, kteří se sice o politické dění zajímají, ale zobou z ruky cokoliv, co jim naservírují komerční zprávy a drahé předvolební kampaně monopolních stran. Ti totiž věří, že jakékoliv sociální zajištění a jistoty jsou špatné.
Dělení na pravici a levici je blbost. V praxi není žádná strana pravicová nebo levicová. V některých státech se ujala více pravice nad levicí, jinde je to naopak. Ne vždy je to tak, že levice utrácí a uvažuje krátkodobě a pravice šetří a myslí víc perspektivně. A jak můžeme sami posuzovat v naší scéně - jako straky kradou socani i pravičáci. A konkrétně i u aktuálních velkých stran je - mimo hraní si na pravici a levici - zastoupeno ve velké míře také hraní si na koalici a opozici. Monopolní velkostrany se cyklicky střídají u koryta pomocí populismu a vytvářením hrozeb a jejich následným řešením. V praxi? Levice utrácí, pravice populisticky postraší bankrotem a dostane se k moci, začne škrtat, lidé chudnou a přijde levice s řešením. Pořád dokola a je jedno, jestli vládne pravice nebo levice.
Sociální jistoty jsou důležité. Byť je mou hlavní prioritou svoboda - ne leckterá svoboda, ale svoboda nesoucí zodpovědnost - patřím k těm, co si myslí, že alespoň minimální sociální jistoty jsou důležité. Zvlášť, když se střední třída blíží k vyhlídce té americké, kde se důchodci ohřívají u hořících popelnic. Netvrdím, že chudoba a nezaměstnanost je zastoupena v takové míře, jakou uvádí některé zdroje, ale jsem přesvědčen, že tento problém tady evidentně je. Něco bude nejspíš špatně, když velká část "obyčejných lidí" je nucena brát si půjčky, aby si udržela alespoň nějaký životní standart. Něco je nejspíš špatně, když vysokoškoláci nenachází práci. Něco je nejspíš špatně, když se lidé celý život pracující musí strachovat o důchody. Něco je nejspíš špatně, když lidé s historií pana Kalouska mluví něco o úsporách…
Už dvacetdva let žijeme v demokracii a kapitalismu. To se jenom naši politici ještě pořádně neprobudili. Přímá volba prezidenta tady měla být už dávno. (...) A když už jsme u toho kapitalismu. Je založen na principu soutěže a konkurence - ta by měla platit i mezi politickými stranami. Proto už vím, co odpovím lidem, kteří nebudou vědět koho volit. Neřeknu jim koho ano, ale koho ne. Nevolit velké strany, co své šance již několikrát propásly, ale volit menší neznámé strany a klidně, ať jich je v parlamentu 30. A ať každá je třeba radikální a prosazuje svůj idylický postoj a pomocí kompromisu všech třiceti stran to teprve bude nejobjektivnější a nejspíš i nejlepší rozhodnutí. Teprve potom se budou politické strany bát a především budou respektovat voliče.
Na závěr jenom podotýkám, že neuznávám dělení na levici a pravici. Neuznávám kecaly, co odmítají volit. Neuznávám aktuální českou hru na koalici a opozici (např. třeba koalice v Praze aneb prasárna roku). Neuznávám jakoukoli diktaturu a omezení svobody. Neuznávám postřeh, že pravice je cestou z dluhů, zatímco levice cestou do pekel. Neuznávám princip monopolních stran. Neuznávám názor, že nemá cenu zkoušet něco změnit a nesouhlasím s mediálním podtextem, že vše je tak, jak jen to je nejlíp možné a že to vlastně lepší být nemůže. A uznávám každého, kdo má jiný názor, protože stejně jako politika se vyvíjí i mé názory a rád přijímám postřehy ostatních, které potom třeba částečně pomůžou v utváření mého kvalitnějšího názoru.